Historie a stavební vývoj

Hrad Libá (též Liebenstein či Nový Liebenstein) vznikl kolem poloviny 13. století jako sídlo ministeriálního rodu pánů z Liebensteinu a patřil mezi nejvýznamnější opevněná sídla na Chebsku. Roku 1264 je písemně doložen Rupert z Nového Liebensteina, což zároveň potvrzuje existenci hradu.

V této rané fázi šlo o hrad bergfritového typu, kterému dominovala velká okrouhlá obranná věž. Hlavní obytnou stavbou byla hranolová věž na jihozápadě, začleněná do hradby. Z této etapy se dodnes dochoval právě okrouhlý bergfrit.

Konec 13. století byl pro hrad mimořádně nešťastný. Rod Liebensteinů vymírá, hrad je pobořen a na čas opuštěn. Důvodem byly mocenské konflikty mezi ministeriály, klášterem Waldsassen a městem Cheb.

Obrat nastává až kolem poloviny 14. století. Roku 1346 propůjčuje král Jan Lucemburský zpustlý hrad chebskému měšťanovi Franzi Gossweinovi jako korunní léno a ukládá mu povinnost jej obnovit. Gosswein hrad v letech 1346–1349 znovu opevňuje a přestavuje na plnohodnotné sídlo. Roku 1349 navíc vyhlašuje hrad vždy otevřený městu Cheb. Majitelé se poté rychle střídají. Za rodu Rudischů probíhají významné stavební úpravy – vzniká nový obytný palác a předhradí je posíleno čtverhrannými věžemi či baštami.

Éra rodu Zedtwitzů

Kolem roku 1424 prodává Erhard Rudisch hrad rodu Zedtwitz, čímž začíná téměř pětisetletá etapa jejich působení na Libé. Zedtwitzové patřili k významným chebským rodům a Libá se stala jedním z jejich hlavních sídel. Panství se postupně dělilo mezi různé větve rodu, což se odrazilo i ve stavebním vývoji.

Hrad měl oválný půdorys, dominoval mu okrouhlý bergfrit a na jižní straně stál palác, který byl ve 14. století prodloužen. Kromě něj zde stály i další převážně hospodářské budovy.

Někteří členové rodu se zapojovali do loupeživých výprav, což nakonec vyústilo v zásah města Chebu, které hrad roku 1509 dobylo. Ačkoliv byl poškozen, Zedtwitzové o něj nepřišli. Koncem 16. století dochází k zásadní přeměně gotického hradu na renesanční zámek – starý palác je přestavěn na pohodlnější obydlí a interiéry získávají komfortnější podobu. Obranná funkce postupně ustupuje rezidenční.

Od pevnosti k reprezentativnímu sídlu

Díky strategické poloze byla Libá vystavena vojenským událostem. Roku 1647 byl hrad pravděpodobně dobyt švédskými vojsky a utrpěl rozsáhlé škody. Po válce sice proběhly opravy, ale majitelé se již orientovali na pohodlnější a reprezentativní zámek. Vznikají větší okna, nové fasády, interiéry a hospodářské budovy. Libá definitivně opouští podobu středověké pevnosti.

V letech 1719–1720 probíhá velká barokní přestavba. Zaniká většina středověkého opevnění – příkop je částečně zasypán, hradby sníženy nebo začleněny do nových fasád. Z původního nepravidelného hradu vzniká zámek s dvorem a hospodářskými objekty. Zámek získává barokní fasády, reprezentační sály a schodiště s balustrádami. Kolem roku 1770 následuje ještě rokoková úprava.

V 18. století se Libá stává centrem panství Zedtwitzů. Kolem zámku vzniká hospodářský dvůr a zahrady. Rod se podílí i na rozvoji okolních obcí – zakládá školu, pivovar či správní budovy.

V průběhu 19. století je zámek pouze udržován a opravován. Rod Zedtwitzů se však dostává do dlouhodobých finančních potíží a je nucen zámek roku 1912 prodat továrníkovi Leopoldu Hauserovi. Tím končí jejich dlouhá éra na Libé.

Bouřlivé 20. století

Za první světové války údržba stagnuje, ale zámek je stále využíván, byť už ne jako šlechtické sídlo.

Po Mnichovu je Libá připojena k Německé říši. Rod Hauserů, který je německého původu zůstává vlastníkem. Část objektu slouží k ubytování či skladování. Druhá světová válka se na údržbě negativně podepisuje, ale zámek není zničen.

Po roce 1945 začíná období úpadku. Zámek je podle Benešových dekretů konfiskován, majitelé odsunuti a objekt postupně chátrá.

V období socialismu slouží zámek státnímu statku – nachází se zde ubytovna, sklady či byty pro zaměstnance. Tyto necitlivé zásahy spolu s minimální údržbou vedou k dramatickému zhoršení stavu. V 80. letech vše dovršuje ničivý požár. Zámek přichází o střechy, vybavení i některé stropy.

Po roce 1989 stojí nad obcí Libá torzo kdysi hrdého sídla, které se ocitá na pokraji zániku. Objekt je opuštěný, nezabezpečený a reálně se uvažuje o demolici. Patří mezi nejohroženější památky v České republice.

Během devadesátých let dvacátého století svitla pro chátrající objekt malá naděje. Získal nového majitele – paní Matějkovou – která z hradu sejmula demoliční výměr a pustila se do nejnutnějších oprav a zabezpečovaní. Bohužel, ani tento příběh nekončí šťastně. Opravy byly nad síly nové majitelky. To nejdůležitější se však povedlo – zachránit ho od demolice a úplného zániku.
Nastává rok 2005 a na Libou přijedou manželé Griněvovi…